Zkušební článek

5. ledna 2011 v 1:03 | Nel-ly

DÁNO OSUDEM

STRUČNÝ DĚJ: Drao Malfoy, jako správný dědic starobylého rodu, jednou bude potřebovat čistokrevnou manželku a přesně na tu chvíli se Greengrassovy vždy připravovali. Jejich dcera je pro něj jako stvořená, dokonalá, jenže všichni zapomínají, že Draco má svoji hlavu a především, že si může sám vybrat., nezávisle na přáních ostatních, popřípadě jeho budoucí partnerky.
HLAVNÍ POSTAVY: Draco Malfoy, Astorie Greengrassová, Daphne Greengrassová, Malfoyovi...
RATING: 13+



"Je moc hezký, nemyslíš?" Otočila se stejným směrem a pohlédla na blonďatého chlapce v elegantním černém hábitu, jenž postával kousek za svými rodiči, zpola skrytý za matčinou sukní. "Bude se mnou chodit do ročníku," pokračovala dívka potichu a nespouštěla z něj oči.

"Nevím," zašeptala. Nevěděla, jak se pozná, jestli je někdo hezký nebo ne. Jí připadal jako úplně obyčejný kluk, stejný jako desítky dalších na ulici. Jen měl mnohem čistější oblečení a za celou tu dobu, co si jejich rodiče přátelsky podívali, se ani nepohnul. Přišlo jí to zvláštní. Kluci jeho věku nikdy nebyli tak čistí a určitě nevydrželi víc než deset minut stát bez hnutí na jednom místě, ostatně ona s tím měla své vlastní zkušenosti, od jak živa byla trochu neposedné dítě.

"Děvčata," otočila se na ně jejich matka s úsměvem a pokynula jim, aby přišly blíž, "co kdybyste vzaly tady Draca a provedly ho po domě. Můžete mu ukázat i jeho nový pokoj, snad se mu bude líbit," obrátila se zpět k chlapci a věnovala mu vřelý úsměv.

Draco se pohnul hlavou v mírné pokloně, slušně poděkoval a vydal se k sestrám.

"Draco Malfoy," napřáhl k nim pravačku a ona málem vyprskla smíchy. To snad doopravdy nemyslí vážně. Nejdřív úklona a teď tohle. Byli přeci jen malé děti, nemuseli se chovat stejně nudně jako dospělí. Ohlédla se po své sestře, aby zjistila, jestli na to má stejný názor a překvapeně zjistila, že už chlapci podává ruku.

"Daphne Greengrassová," růžovou barvu jejích tváří nahradila sytě červená, když se Draco sehnul a jemně se dotkl rty hřbetu její ruky. "A tohle je má mladší sestra, Astorie."


"Ahoj," mávla mu rukou a zašklebila se na něj. Daphne ji probodla pobouřeným pohledem, který však Astorie okázale ignorovala. To, že se její sestra takhle přetvařuje a předvádí, ještě neznamená, že to bude dělat i ona. Nakonec, je přeci jen malé dítě. Ve svých necelých šesti letech nehodlala napodobovat chování dospělých stejně jako její, o dva roky starší, společníci.

***

"Astorie, pojď okamžitě dolů!"

"No jo pořád," povzdychla si, zběžným pohledem zkontrolovala svou tašku a vyběhla ze dveří pokoje.

"Jdeš pozdě," prohlásila její matka, jakmile se Astorie objevila ve dveřích malého salonku.

"Omlouvám se, potřebovala jsem si ještě něco do -"

"To by stačilo, ať už se to nikdy neopakuje," přerušila ji matka a Astorie si v duchu povzdychla. "Za půl hodiny se máme sejít s Malfoyovými, nesmíme přijít pozdě a... Merline! Co to máš na sobě? Vypadáš jak nějaký otrhaný hastroš!"

Tentokrát nevzdychla, ale rovnou se zamračila. Hastroš, bylo jí upřímně jedno, jak před Malfoyovými bude vypadat. Co jim záleží na tom, co má na sobě? Pohlédla na své oblíbené široké tmavě modré kalhoty s otrhanými cancoury a volné dlouhé triko s potiskem pestrobarevných kytek. Bylo to její nejoblíbenější. Připadala si vtom volná, svá, i když musela uznat, že na rozdíl od své starší sestry doopravdy nevypadá nic moc.

Daphne byla jako vždy dokonale upravená. Ve světle růžových šatech po kolena, s po ramena dlouhými, jako podle pravítka rovnými, vlasy a mírným úsměvem vypadala jednoduše dokonale. Přesně tak, jak si to jejich matka vždy představovala. Přesně tak, jak si Astorie sama sebe nebyla schopna představit.

"Ale je to pohodlný," pokusila se jí Astorie oponovat. Bohužel, za celý život se jí snad nikdy nestalo, že by matka vzala její protesty na vědomí.

"To by stačilo," prohlásila lady Greengrassová a než se její druhorozená dcera zmohla na další protesty, bylo po všem.

Stačilo jediné mávnutí hůlkou, jediná myšlenka, a Astorie se najednou ocitla ve svém vlastním nenáviděném vězení. Pohodlné oblečení, kalhoty, v nichž dokázala udělat dostatečně dlouhý krok pro normální chůzi, nahradily tmavě modré šatečky s volánky, jež byly tak upnuté, že se Astorie bála i dýchat, aby se na ní náhodou nerozpadly. Překvapeně sebou cukla, když se dlouhé vlnité vlasy samy od sebe narovnaly a uvolnily se z volného culíku tak, že volně dosahovaly až do poloviny jejích zad.

"Tak je to mnohem lepší," prohlásila její matka a se spokojeným úsměvem si prohlédla své dílo. "Vždyť jsi tak krásná mladá dívka."

"To jistě," zašeptala Astorie a dala si zvlášť záležet na tom, aby ji matka neslyšela. Oba její rodiče byli skvělí lidé, podle ní samotné ti nejlepší na světě, jenže každý měl svá vlastní pevná pravidla. Otec přísnou výchovu a dodržování rodinného a společenské řádu a matka zase svoji etiketu. Tomu se Astorie chtě nechtě musela podřídit, přestože jí to dělalo velké problémy. Tohle vždy záviděla své starší sestře.

Daphne byla jejím pravým opakem. Vyžívala se ve stejných věcech, jako dospělí. Vlastně Astorii vždy přišlo, že Daphne byla už od malička dospělá. Byla vždy čistá a upravená, chovala se kultivovaně a striktně dodržovala všechna pravidla. Astorie jí záviděla. Vždy chtěla být jako ona, krásná a elegantní, chytrá a důstojná… Jenže by to nebyla ona, kdyby se jí pokaždé nestala nějaká, která by všechny tyto vlastnosti vylučovala. Milovala Daphne, záviděla jí a tolik ji obdivovala. Její starší sestra byla jednoduše dokonalá a jako taková se měla jednou stát manželkou budoucího lorda Malfoy a tak potvrdit své postavení v rodině.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama